Bitva v roce 1866

Bitva, která proslavila Bezzeccu díky činům Garibaldiho, hrdiny dvou světů, během pokusu o připojení Trentina k italskému království během třetí války o nezávislost.

Po vypuknutí třetí italské války o nezávislost, 23.června 1866, bylo Garibaldiho dobrovolníkům, organizovaným v útvaru Corpo Volontari italiani, přikázáno, aby kontrolovali dlouhou frontu, která oddělovala Lombardii od Alto Adige a Trentina, a to hlavně v oblasti dvou průnikových cest: průsmyku Passo dello Stelvio na severu, průsmyku Tonale uprostřed a jezera Idro na jihu.  

V oblasti směrem k Brescii hranice vedla mezi jezery Idro a Garda, kousek na sever od prvního, podél toku Caffara. Odtamtud se k severu rozkládají údolí Giudicarie, která, podél řeky Chiese, dovolila osvobodit východní stranu průsmyku Tonale, a tedy dojít do Trenta. Mezi oběma jezery pak nebyla žádná sjízdná cesta a východní břeh jezera Garda byl obsazen veronskými pevnostmi a lodní převahou rakouskou.
3. července Garibaldi dobyl nejdříve silnou pozici na hoře Suello (v boji byl sám generál zraněn na stehně a pohyboval se v kočáře), a část rakouského Valvestina, pak vesnice v údolí Chiese (Lodrone, Darzo a Storo až do Condina), zatímco Garibaldiho předvoj se usadil v Cimegu, kde byl most přes řeku Chiese, asi 20 km na sever od Caffara. Tam čelil velkému rakouskému útoku, pak se vrátil na své výchozí pozice (bitva u Condina).
18. července  Garibaldiho 2. Regiment italských dobrovolníků postoupil, až po bitvě u Pieve di Ledro získal pod kontrolu východní část údolí Ledro a 19. července dosáhli kapitulace pevnosti Ampola, která blokovala silnici nad vesnicí Storo (obklíčení pevnosti Ampola).
Tak měli Garibaldiho muži otevřenou cestu k napadení pevností v Riva del Garda, tedy obchvatem se mohli dostat do údolí Adige a zamířit do Trenta.

Vojsko rakouské pak v osobě velitele Kuhna odpovědělo obchvatem ze severu z údolí Chiese a ze západu, směrem na nový Garibaldiho bok v údolí Ledro a zaměřeným na Bezzeccu: podle plánu měli sejít do údolí Ledro, vytlačit Garibaldiho vojsko z Pieve di Ledro a Bezzeccy, pronásledovat je až do Tione a k pevnosti Ampola a pak až dolů do Storo a Darzo. Jednotky se spojily v Campi, za horou Monte Parì, nad Rivou del Garda, 20. července. Souběžně se druhá část měla sejít v Roncone, nad obcí Lardaro, sejít do údolí Chiese a napadnout zprava garibaldiniovské centrum asi ve výšce Condina.
21. července ve 4 ráno rakouské jednotky odtáhly, aby se přesunuly do Val Concei, k Lenzumu. Přestože postup byl velmi pomalý a šli husím pochodem, útok byl překvapivý: útočníci zahákovali Garibaldiho jednotky u Lenzuma a vytlačili je za Enguiso, až do Loccy, vesnici ostře hlídanou 5.regimentem. Pozice byla ale bombardována rakouským dělostřelectvem, Garibaldiho muži se pokusili obejít útočníky z Pieve di Ledro směrem k návrší na východ od Loccy, ale bali zastaveni. Kostel v Locce, zoufale bráněný, byl dobyt. Do rakouských rukou padlo asi 600 zajatců, skoro celý batalión 5.dobrovolnického regimentu.

Garibaldiho muži teď zůstali obklíčeni v Bezzecce, kde je naplno zasáhla palba artilerie, byli napadeni a museli prchat. Dalších 500 mužů padlo do zajetí. Rakouské vojsko obsadilo také Monte Vies, která se nachází nad Bezeccou a spojuje Lenzumo s Tiarnem. Mezitím Garibaldi, který za úsvitu vyjel v kočáře ze Storo, dorazil na místo s 9. regimentem, který řídil jeho syn, právě ve chvíli, kdy jeho muži pod nátlakem nepřítele opustili Bezzeccu a vraceli se ke kapličce svaté Lucie na půli cesty mezi Tiarnem a Bezzeccou. Určil, že Bezzecca je klíčovým bodem dne a rozkázal, aby 9., 7. a zbytky 5. Regimentu spolu s ostřelovači byly vedeny proti nepříteli: akce ale nebyla provedena dostatečně rychle a rakouské vojsko mělo čas posílit dobyté pozice. Ostřelování zasáhlo samotného Garibaldiho, který byl dobře vidět, protože se pohyboval v kočáře: kočár byl zasažen, kůň a kočí zabiti a generál vyproštěn doprovodem.

Garibaldi, stále s jasnou hlavou, rozkázal dvěma bataliónům 9. Regimentu, aby palbu zamířili na osadu Bezzecca, aby rakouské vojsko bylo zasaženo v bodě největší koncentrace.
Palba dosáhla svého účinku, způsobila zmatek v oddílech, které se právě znovu formovaly a donutila už postupující oddíly vrátit se do vesnice. Jak bylo Garibaldiho zvykem, v rozhodujícím okamžiku bitvy rozkázal nasadit bajonety.
V poledne všichni vůdci oddílů provedli garibaldinskou akci: svolali všechny muže a vtrhli s nimi během do vesnice, do boje muže proti muži. Vesnice bala osvobozena a prchající rakouské vojsko bylo pronásledováno až za Enguiso a Lenzumo, pod horu Pichea, odkud přišli. 

Rakouské vojsko tak bylo velmi oslabeno, vyčerpalo také zásoby střeliva: oběť posádky Bezzeccy tedy měla alespoň tento důležitý výsledek.

Ztráty rakouského vojska byly: 6 důstojníků a 19 mužů mrtvých, 7 důstojníků a 75 mužů zraněných; na italské straně to bylo kolem 100 mrtvých, 250 zraněných a více než 1100 zajatých mužů, z nich 19 důstojníků. Rakouský útok ale plně selhal, strategický plán na uvolnění Valle di Ledro padl, srážka ukázala vážnost italského nebezpečí a Garibaldiho strana se ve Val di Ledro upevnila a mohla nastoupit do nových útoků. 

Datum: 21. července 1866
Místo: Bezzecca, Trentino
Výsledek: itaské vítězství
Strany: Italské království; Rakouské císařství
Důstojníci: Giuseppe Garibaldi; Franz Kuhn von Kuhnenfeld