Flora

"Botanická zahrada v přírodě" V roce 1958 botanik, profesor Benedetto Bonapace takto nazval údolí Valle di Ledro pro bohatství, rozmanitost a vzácnost jeho květeny

Různé ekologické a klimatické vlivy, složité historické události, příznivá topografická situace a mnoho dalších faktorů bylo u vzniku tohoto bohatství a rozmanitosti jeho prvků

Údolí Valle di Ledro tvoří jakýsi most, vysoký zhruba 700 metrů, který spojuje jezero Lago di Garda (65 m n.m.) a jezero Idro (368 m n.m.). Nejvyšší hory tohoto údolí přesahují výšku 2000 metrů. (Monte Cadria 2254m). Na úseku několika kilometrů tedy klima přechází ze středomořského do horského a to se odráží i ve složení vegetace.

Na východě, který je ovlivňován mírným klimatem gardského jezera, se bohatě vyskytují středomořské druhy, jako dub drnák (Quercus ilex), listnatec (Ruscus aculeatus), řečík terebintový (Pistacia terebinthus) a kručinka, nacházíme zde dubové lesy, kaštany, habry a jasany, abychom se pak na dně a do poloviny údolí setkali s krásnými bukovými lesy.

Směrem nahoru pak převládají jehličnany, mezi nimi smrk, jedle, borovice a modřín, které pak přenechávají místo kleči a alpským loukám, na nichž kvetou překrásné lilie (Lilium croceum, Lilum martagon a Paradisea liliastrum), upolín evropský (Trollius europaeus), hořce (Genziana acaulis, G. lutea, G. puntata, G. ciliata, G. cruciata, ...), pivoňky (Paeonia officinalis), narcisy (Narcissus poeticus), orchideje a bezpočet dalších druhů.

Podle nedávných výzkumů se v údolí Valle di Ledro, od Ponale k vrcholkům M.Cadria, M.Parì, M.Tremalzo, nachází více než tisíc různých rostlinných druhů. Údolí Valle di Ledro je botaniky považována za oblast Trentina nejbohatší na vzácné endemické druhy. Jsou to druhy s velmi omezenou rozptylovou oblastí, které bývají často posledními zbytky starobylé květeny, a které dnes vymírají.

Jsou tu poslední svědkové předčtvrtohorní flóry (před více než 1,5 miliony let), přežívající až do dnešních dnů na vrcholcích hor, jež jako ostrovy vyčnívaly nad dvěma ledovcovými řečišti, sestupujícími do údolí Chiese a Sarca a měly tloušťku až 2000 metrů. Připomeňme si některé z rostlinných druhů, které vynikají mezi ostatními, a dokazují vzácnost flóry našeho údolí: Moehringia glaucovirens Bert., Silene elisabethae Jan., Ranunculus bilobus Bert., Aquilegia thalictrifolia S. et K., Daphne petraea Leyb., Saxifraga arachnoidea Stern., Viola dubyana Burn., Centaurea rhaetica Moritzi, Buphtalmum speciosissimum Ard., Saxifraga tombeanensis Boiss., Bupleurum petraeum L., Primula spectabilis Tratt., Euphrasia portae Wett., Pedicularis acaulis Wulf., Veronica bonarota L., ....